středa 30. října 2013
Ludvíkov
V sobotu 26.10. jsme s Pavlem vyrazili do jeho domovské oblasti Ludvíkova. Během dvou dnů se nám podařilo přelézt několik nových bouldrů. Pár z nich je k vidění na videu níže.
neděle 22. září 2013
Zillertal Magic Wood boulder trip
Je pátek 2.8., dopoledne ještě skáknu na Vertikon doplnit zásobu tejpky a Climb Onu a pomalu se vydávám na vlak do Prahy. Cesta je úmorná hlavně díky tomu, že v Ecéčku nefunguje klima, venku je přes 30 a ve vlaku snad 50 stupňů. V Praze na hlaváku mě vyzvedává Oliváč a vše již ubíhá tak nějak rychleji. Kolem šesté hážeme spoustu věcí do Oktávky která pomalu praská v nýtech a vyrážíme vstříc 15-ti dennímu bouldrování v Rakousku a Švýcarsku.
Kolem půlnoci konečně příjíždíme do Zillertalu k oblasti Zillergrund Wald, kde již pochrupuje Jenda se Zdendou, druhá výprava z Prahy. Dáváme pivko a rychle do spacáku, protože ráno se jde bouldrovat na parádní žule.
Sobota se nese v duchu lehkého prozkoumávání oblasti, rozlézání se většinou tak do 7A+ a po cestě k autu probíhá prohlídka dalších kamenů a spřádání plánů.
V neděli vyráží Jenda se Zdendou už kolem 7 hodiny, aby stihli aspoň trochu dobrou podmínku k přelezu 7C. Přes den je zde kolem 30 stupňů a ani v lese to není o moc lepší. S Oliváčem a Ondrou vyrážíme později do horních sektorů v pravo což se ukazuje jako velká chyba, protože lezení =0, crosscountry s bouldermatkou=100. Po cca hodině a půl chození končíme u jednoho z kamenů, kde má Ondra ze soboty pytel. S oliváčem vymýšlíme přímou variantu, abychom se zahřáli a rozhýbali. Pracovní název Bell variant, klasa 7A+ až B. Po další krátké obhlídce scházíme a dost níže z kopce a více vlevo, kde konečně objevujeme bouldrovou Ameriku. Vyšlapané cestičky, očištěné bouldry, prostě paráda po dnešním trápení. Přidáváme nějaká 6Céčka, já 7B a pomalu začíná pršet tak ležíme pod střechovitým převisem za 6C. Po umoudření počasí scházíme dolů a spřádáme plány na další dny. U auta nám Jenda hlásí přelez 7C No horse no rider těsně před bouřkou.
V pondělí dáváme restday, hrajeme hakis, válíme se u řeky, koupeme se a nakupujeme něco málo k snědku.
V úterý vyrážíme na jisto více vlevo. Rozlez, pak technické 7A Flat Rat s žiletkovou lištou před madlem. Jenda druhým, já na flash a Ondra se bohužel trápí. Poté jdeme na PacMana. Krásný bouldr za 7B+. Chvilí ladíme program, různé patičky, špičky…nakonec zvítězí jedna pata a hrubá síla. Oliváček dává taky na pohodu i s ještě trochu potahaným poutkem na levé ruce. Během dne zkoušíme více bouldrů, ale kvůli vysoké teplotě se moc nedaří podrtit oblinky, které jsou skoro všude. Ke konci dne přicházíme ke krásnému bouldru Cockbit 7B+, dáme pár slušných pokusů, ale nepouští to.
Další ráno všichni mizí do lesa opět brzo na rozdíl ode mě. Chci si trochu pospat, pak v klidu čajík snídaně a když dorazím za zbytkem je cca 9 hodin a hlásí že přelezová brána je otevřena. Druhým pokusem to tam taky posílám po Jendovi a Oliváčovi. Marťa prý nekompromisně a s vytříbeným slovníkem přímo na kameru. Jenda doporučuje používat slova sluníčko a měsíček místo pr..l a pi.a. Pak ještě zkoušíme pár dalších 7Béček ve kterých se myslím nic výraznějšího nestalo. Jenda se Zdendou večer odjíždí zpět do Prahy a tak zůstáváme osamoceni.
Další den opět restday, nákup, pivo a výborný řízek v Gasthaus in der Au a obhídka oblasti Sundergrund s legendárním Moonwalkem za 7A+. Tento bouldr je pro nás ovšem velké zklamání, ošmajdané nohy, oleštěné chyty, rozhodně nic na co bysme se chtěli vypravit další den. Navíc je celá oblast bez jediného stromu takže jedině za chladnějšího počasí. Taky přesunujem náš základní tábor přímo k hostinci, kde si můžete rozhodit stan za 5E na den.
Poslední dva dny v Zilloši si Ondra přeléza pár restů. Flat Rat tam pošle úplně suše z první bomby. Hned kousek vedle se s Martinem pouštíme do Eckkonfliktu, silového 7Céčka, které prověřuje bicáčky, ramínka, založení patičky a tření na stisko-oblince. Marťa nakonec posílá, já se spíše válím na bouldermatce.
Konečně přichází pátek, den našeho přesunu do Magicu. Kupodivu se nám podařilo opět vše nacpat do auta i s bouldermatkou kterou nám nechal Jenda. Cestou krásně prší, ale to nás neodradí, předpověď pro Magic vypadá dobře. Pokud nás pustí přes hranice s Ondrovým řidičákem tak už nás nic nezastaví. Večer přijíždíme do kempu, platíme ubytko, 5CHF/osoba/den, kupujem a šmírujem průvodce, pivko a spát.
Sobotně ranní obloha je vymetená s tím rozdílem, že snídáme v péřovkách, což je pro nás velmi milé překvapení po teplotách v Zilloši. Procházíme lesem mezi kameny a chceme lézt snad všechno, jestli jsem psal, že v Zilloši je super žula, tak tady to platí dvojnásob. Po prvním bouldru mě ovšem stále bolí rameno, ještě nestihlo zregenerovat po těch bojích v 7C. Nahodím kinesiotape a říkám, že dnes je pro mě ještě rest. Jak pronikáme dále do oblasti a kluci posílají jeden bouldr za druhým od 6B po 7A+ tak už to nevydržím. 7A+ flash a už to jede. Další 7Ačka na sebe nenechávají dlouho čekat, jedno 7A+/B a taky B. Lezeme s Ondrou až do tmy. Marťa už odmítá, tak dáváme poslední bouldr. Ondra ladí Dropzone za 7A. Flash potěšil. Mezitím ho zkouší i banda švýcarů, kteří mají v merku Hohenzone, bouldr za 7C začínající vpravo dole a končící právě v Dropzone. Vypadá to pěkně, tak dám pokus. Jedna lišta, druhá, třetí, čtvrtá, přebíračka, najednou hledím, že jsem už v Dropzone a za sebou slyším jen: „Dál už to znáš, to nepustíš“. S řevem sobě vlastním chytám výlezou hranu a nevěřím vlastním rukám. :-) Parádní zakončení prvního dne.
Večer se u auta setkáváme s další partičkou z Prahy. Karinou s Petrem a Jurášem s Juniorem. V neděli se s nima různě proplétáme lesem, dáváme nějaké ty 7Áčka apod. Odpoledne s Martinem zevlujem na bouldrmatkách a sledujeme Ondru, Karču a Petra pokusovat Entreprise. 7A po hraně stropu, ze kterého si snad všichni odnáší poškrábané ruce nebo lýtka. Šetříme síly na Intermezzo 7C, které jsme viděli v sobotu. Krásná lištovačka v pětačtyřicítce. Chvíli ladíme program a tuším, že na třetí ostrý to tam posílám. Martin si bohužel vybral smolný den, kdy padá z hrany těsně pod madlem. V úterý po restu již nic nenechává náhodě a nekompromisně to posílá do deníčku :-)
Pondělí klasický restday. Nákup, válení se u vody, nic nedělání, už ani ten hakis nehrajeme. Systém 2 dny bouldrování a 1 den rest je docela přísný a tak regenerujem jak jen to jde.
Beach boys... :-)
Po úterním rozlezení a Marťově přelezu Intermezza se přesunujeme na The Gift, další doporučené 7C. Dobrý bočák na pravačku a tupá hrana na levačku opět v pětačtyřicítce. Po pár pokusech poskakování po hraně a zkoušení všech možných fintiček to napálím rovnou do hrany a je to tam. Tady mi výška jednoznačně nahrála do karet. Marťovi to bohužel nejde, tak zkouší jiné programy. Nakonec se k bouldru ještě jednou vrátíme s programem od Juniora. Nakonec odchází poražen a jen s jednou ponožkou. Kam se poděla ta druhá je záhadou. :-) Dále zkoušíme Piranhu 7C/C+ se super Talošema, ale jsme temní v předposledním kroku, takže 0.
Ve středu ráno zjišťujeme, že si držím formu každý den jedno 7C. Výše na kopci se pod Fight Clubem potkáváme s Italy z předešlého dne. Program vyladěný, ale poslední krok nás všechny zastavuje. 18 kroků v převise a na závěr skok. Scházíme níž k Neandrtaler 7C, které naštěstí celkem rychle pouští. Já ho pro jistotu lezu dvakrát, protože jsem lehce zavadil o bouldermatku. Dáme ještě pár pokusů do Piranhi, ale výsledek je stejný jako minule... 00 nic.
Po dalším restu v pátek pobíháme po lese, rozlézáme se a jdu s Martinem na Son of a Gun7C úplně nahoře. Můj pracovní název je Son of a bitch, protože nejsem schopný udělat první krok. Po nějaké chvíli zkoušení se Martin probojoval až k topu. Bohužel si neprohlédl výlez a padá z něj jak hruška. Třicet cm vlevo od ruky bylo madlo. Další pokusy jsou bezúspěšné a tak jdem o kousek níž. Vybírám další 7Céčka, ale únava je už asi znát. Nic nejde. Nevadí, rest a k večeru si dávám nějaké 7A - 7B. Ještě se s Jurášem domluvíme na Hohenrausch. Vysoké 7B+ s pěkně blbým dopadem. Naštěstí nám zbytek nechává bouldermatky a tak máme parádní dopadiště. Nakonec ho není třeba, protože to oba dva pošleme na Flash.
V sobotu už lezeme pár lehčích bouldrů do 7B, odpoledne musíme jet. Rozloučíme se se zbytkem, cpeme vše do auta a ladíme směr domů. Na Rozvadově pošleme McMenu a před půlnocí jsme v Praze.
Video z Oliváčova přelezu Intermezza. Upozornění: Obsahuje nevhodné výrazy pro děti :-)
Kolem půlnoci konečně příjíždíme do Zillertalu k oblasti Zillergrund Wald, kde již pochrupuje Jenda se Zdendou, druhá výprava z Prahy. Dáváme pivko a rychle do spacáku, protože ráno se jde bouldrovat na parádní žule.
 |
 |
| Ondra 6C |
 |
| The Bell |
 |
 |
| 6C |
V pondělí dáváme restday, hrajeme hakis, válíme se u řeky, koupeme se a nakupujeme něco málo k snědku.
V úterý vyrážíme na jisto více vlevo. Rozlez, pak technické 7A Flat Rat s žiletkovou lištou před madlem. Jenda druhým, já na flash a Ondra se bohužel trápí. Poté jdeme na PacMana. Krásný bouldr za 7B+. Chvilí ladíme program, různé patičky, špičky…nakonec zvítězí jedna pata a hrubá síla. Oliváček dává taky na pohodu i s ještě trochu potahaným poutkem na levé ruce. Během dne zkoušíme více bouldrů, ale kvůli vysoké teplotě se moc nedaří podrtit oblinky, které jsou skoro všude. Ke konci dne přicházíme ke krásnému bouldru Cockbit 7B+, dáme pár slušných pokusů, ale nepouští to.
 |
| Flat Rat |
Další den opět restday, nákup, pivo a výborný řízek v Gasthaus in der Au a obhídka oblasti Sundergrund s legendárním Moonwalkem za 7A+. Tento bouldr je pro nás ovšem velké zklamání, ošmajdané nohy, oleštěné chyty, rozhodně nic na co bysme se chtěli vypravit další den. Navíc je celá oblast bez jediného stromu takže jedině za chladnějšího počasí. Taky přesunujem náš základní tábor přímo k hostinci, kde si můžete rozhodit stan za 5E na den.
Poslední dva dny v Zilloši si Ondra přeléza pár restů. Flat Rat tam pošle úplně suše z první bomby. Hned kousek vedle se s Martinem pouštíme do Eckkonfliktu, silového 7Céčka, které prověřuje bicáčky, ramínka, založení patičky a tření na stisko-oblince. Marťa nakonec posílá, já se spíše válím na bouldermatce.
 |
| Eckkonflikt |
Sobotně ranní obloha je vymetená s tím rozdílem, že snídáme v péřovkách, což je pro nás velmi milé překvapení po teplotách v Zilloši. Procházíme lesem mezi kameny a chceme lézt snad všechno, jestli jsem psal, že v Zilloši je super žula, tak tady to platí dvojnásob. Po prvním bouldru mě ovšem stále bolí rameno, ještě nestihlo zregenerovat po těch bojích v 7C. Nahodím kinesiotape a říkám, že dnes je pro mě ještě rest. Jak pronikáme dále do oblasti a kluci posílají jeden bouldr za druhým od 6B po 7A+ tak už to nevydržím. 7A+ flash a už to jede. Další 7Ačka na sebe nenechávají dlouho čekat, jedno 7A+/B a taky B. Lezeme s Ondrou až do tmy. Marťa už odmítá, tak dáváme poslední bouldr. Ondra ladí Dropzone za 7A. Flash potěšil. Mezitím ho zkouší i banda švýcarů, kteří mají v merku Hohenzone, bouldr za 7C začínající vpravo dole a končící právě v Dropzone. Vypadá to pěkně, tak dám pokus. Jedna lišta, druhá, třetí, čtvrtá, přebíračka, najednou hledím, že jsem už v Dropzone a za sebou slyším jen: „Dál už to znáš, to nepustíš“. S řevem sobě vlastním chytám výlezou hranu a nevěřím vlastním rukám. :-) Parádní zakončení prvního dne.
 |
| Béčko |
 |
| Intermezzo |
Beach boys... :-)
Po úterním rozlezení a Marťově přelezu Intermezza se přesunujeme na The Gift, další doporučené 7C. Dobrý bočák na pravačku a tupá hrana na levačku opět v pětačtyřicítce. Po pár pokusech poskakování po hraně a zkoušení všech možných fintiček to napálím rovnou do hrany a je to tam. Tady mi výška jednoznačně nahrála do karet. Marťovi to bohužel nejde, tak zkouší jiné programy. Nakonec se k bouldru ještě jednou vrátíme s programem od Juniora. Nakonec odchází poražen a jen s jednou ponožkou. Kam se poděla ta druhá je záhadou. :-) Dále zkoušíme Piranhu 7C/C+ se super Talošema, ale jsme temní v předposledním kroku, takže 0.
 |
| The Gift |
Ve středu ráno zjišťujeme, že si držím formu každý den jedno 7C. Výše na kopci se pod Fight Clubem potkáváme s Italy z předešlého dne. Program vyladěný, ale poslední krok nás všechny zastavuje. 18 kroků v převise a na závěr skok. Scházíme níž k Neandrtaler 7C, které naštěstí celkem rychle pouští. Já ho pro jistotu lezu dvakrát, protože jsem lehce zavadil o bouldermatku. Dáme ještě pár pokusů do Piranhi, ale výsledek je stejný jako minule... 00 nic.
 |
| Fight Club |
 |
| Small Jack 7C |
 |
| Peťa v Zilliman 7A |
 |
| Karča 7B |
 |
| Ondra Scubs 7A |
Video z Oliváčova přelezu Intermezza. Upozornění: Obsahuje nevhodné výrazy pro děti :-)
sobota 25. května 2013
VERTIKON OPEN 2013
Zde je menší pohled na můj první závod českého poháru v lezení na obtížnost. Kde jinde než u nás na Vertikonu.
Je sobota 18. 5. 2013 7:00 ráno. Pomalu otvírám oči, vstávám z postele a cítím se jak přejetý parním válcem po 4-denní přípravě stěny, hlavně sundání obou závodních profilů, čištění chytů, chystání izolace a dalších nezbytností. Snídani vynechávám, protože je třeba v hale ještě pár věcí nachystat. Jsem rozhodnutý nezávodit. V 9:30 konečně snídám, dávám si kafé a Mira přichází s tím, že mě zaregistroval. Jdu vyplnit formulář, nafasovat triko, našít nášivku na kraťasy a hurá na rozcvičku. Oliváč s Birkem se rozlézají v pilíři s lanem. Poprosím Oliváče jestli mě odjistí na jednu cestu.
Dolézám nahoru a volám na něj, že si skočím. Skáču na kuráž. Oliváč končí zaseklý o druhou presku a já ve spodní třetině stěny :-). Kala mezitím předlézá 2 kvalifikační cesty. Ani se nestihnu pořádně vzpamatovat a jsem na řadě.
Boj s nervozitou vrcholí, tep minimálně 200 :-) Je jasné, že u třetí presky bude těžší místo přes dvojprdu. Počáteční plán fixnu a jdu dál se mění v boj o holý život a vidinu případného postupu
do finále. Síla je pryč. Najednou slyším, jak celá hala za mnou burácí a povzbuje. Úžasný zážitek. V mžiku jsem přepl do bojového módu a místo přelezl, chvilka na vydýchání v mírnější části převisu
a je třeba pokračovat. Nakonec padám asi dva chyty před překulením se do kolmé části.
Před druhou kvalifikačkou mám stále pěkné bandasky. Michal Rožek radí co a jak, tak to jdu zkusit. Lezu a visím na madlech a zdá se, že to pomáhá. Jelikož se pořadí ve startovní listině otočilo, jdu
na řadu už jako třetí a nestíhám okoukat různé finty.
Již při nástupu do cesty slyším mocné povzbuzování ode všech přítomných. Připadá mě, že lezu svižně a přesně. V druhé vlně pod stropem cítím, že se můj boj schyluje ke konci. Diváci řvou ještě víc. Tak tak doskakuju oblejší stisk, taky řvu, další krok, nadávám :-), další krok, padám. Ale jsem spokojený.
Po spuštění poposedávám v hale, sleduju další závodníky, povzbuzuju je a pomalu vidím, že finále
je více než realné. Následuje delší pauza před finálovkama, odpočívám, sem tam je třeba něco předělat v hale.
První jdou na řadu holky. Jejich cesta je dost technická po malých chytech na začátku. S Oliváčem
si oddechnem, že to není naše finálovka. Dost holek má trochu problém se poprat s velkým soplem pod převisem. Nakonec se to všem daří a hezky se rozřazují ve vyšších partiích stěny. Poslední startující, Jana Vincourková, uzavírá svým pokusem finále holek a dolézá si suverénně pro zlato.
Je pár minut před uzavření naší izolace. Rychle si letím na bar pro kafe, jelikož se mi začlo chtít neskutečně spát. V izolaci se postupně rozlézáme a kecáme o všem možném. Oliváč nám dává přednášku o glykemickém indexu a co jíst či nejíst před výkonem. Dostanem 6 minut na obhlídku trati a rovnou nastupuje první kluk do pokusu, pak druhý a začnu se navazovat.
Najednou mě připadá, že je strašné ticho, jistič mě táhne z izolace a najednou obrovský řev. Mávám divákům, nádech, výdech a jde se na to. Opět letím svižně stěnou až se dostávám do převisu, zde mám špatně namyšlenou sekvenci. Horní bočák nebere tak dobře a proto se trošku vracím, vynechám ho a jdu do dalšího chytu. Prsty se mi pomalu otvírají a tak jen plácnu o kousek výš. Jdu si sednout na lavičku, kde mě ještě trochu vyzpovídá Pauli (komentátor), poděkuji všem divákům a jdu fandit dalším.
Za chvíli nastupuje Oliváč také s výbornou diváckou kulisou. Leze dobře, ale nakonec padá ve stejném místě, s tím rozdílem, že tečuje další chyt. O dva závodníky později přichází na řadu další zlínský matador Tom „Birk“ Sycha. Birk leze s velkou silovou převahou, ukazuje nám, jak se dá proklepnout snad na každém chytu, což ho nakonec stojí lepší umístění. Ale i tak je z toho krásné 6-té místo.
I mužské finále krásně gradovalo a zakončil ho neskutečný silák Martin Stráník, který spadl tři chyty pod topem. Po vyhlášení výsledků a předání cen se diváci ještě mohli zúčastnit soutěží o hodnotné ceny. Bohužel jich moc nezůstalo, takže si na své přišly hlavně děti a odnesly si domů mágo pytlíky, lezečky, sedáky apod.
Po vyhlášení těch nejlepších přišla pro mě jedna milá událost a to vyhlášení sympaťáka/sympaťačky závodu. Už během odpoledne mě všichni říkali, že mě tam napsali. Takže to klaplo a za to vám chci všem poděkovat. Obdržené lano jsem pasoval na krasové a nezbývá než ho pokřtít nějakým pěkným přelezem. Držte palce :-)
A jak už to bývá, po pořádných závodech bývá i "pořádná" párty. Pořádná je v uvozovkách jelikož byla velmi komorní. Všichni závodníci se rozjeli ke svým domovům a tak zůstalo jen pár místních, Kala, Binteři a dva Kubové z Budějic. Pilo se, debatovalo a poté dekadentně jamovalo na téma: Proč Kuba zničil Lubovi korunku :-) V pozdějších/ brzkých ranních hodinách byla zdolána trolejbusová zastávka, prý boulder za přísných 6C a až MP nás musela vyhnat. Chlapci se dost divili co to vyvádíme, když máme uvnitř stěnu :-)
Nakonec chci poděkovat všem, kteří jste mi fandili, řvali na mě apod. Byl to úžasný pocit a hodně mě to pomohlo k lepšímu výkonu. Snad si to zopakujeme na Mistrovství republiky v říjnu.
Foto zde: http://www.vertikon-singingrock.cz/stena/fotogalerie/vertikon-open-2013
Další info zde: http://www.vertikon-singingrock.cz/
Je sobota 18. 5. 2013 7:00 ráno. Pomalu otvírám oči, vstávám z postele a cítím se jak přejetý parním válcem po 4-denní přípravě stěny, hlavně sundání obou závodních profilů, čištění chytů, chystání izolace a dalších nezbytností. Snídani vynechávám, protože je třeba v hale ještě pár věcí nachystat. Jsem rozhodnutý nezávodit. V 9:30 konečně snídám, dávám si kafé a Mira přichází s tím, že mě zaregistroval. Jdu vyplnit formulář, nafasovat triko, našít nášivku na kraťasy a hurá na rozcvičku. Oliváč s Birkem se rozlézají v pilíři s lanem. Poprosím Oliváče jestli mě odjistí na jednu cestu.
Dolézám nahoru a volám na něj, že si skočím. Skáču na kuráž. Oliváč končí zaseklý o druhou presku a já ve spodní třetině stěny :-). Kala mezitím předlézá 2 kvalifikační cesty. Ani se nestihnu pořádně vzpamatovat a jsem na řadě.
Boj s nervozitou vrcholí, tep minimálně 200 :-) Je jasné, že u třetí presky bude těžší místo přes dvojprdu. Počáteční plán fixnu a jdu dál se mění v boj o holý život a vidinu případného postupu
do finále. Síla je pryč. Najednou slyším, jak celá hala za mnou burácí a povzbuje. Úžasný zážitek. V mžiku jsem přepl do bojového módu a místo přelezl, chvilka na vydýchání v mírnější části převisu
a je třeba pokračovat. Nakonec padám asi dva chyty před překulením se do kolmé části.
Před druhou kvalifikačkou mám stále pěkné bandasky. Michal Rožek radí co a jak, tak to jdu zkusit. Lezu a visím na madlech a zdá se, že to pomáhá. Jelikož se pořadí ve startovní listině otočilo, jdu
na řadu už jako třetí a nestíhám okoukat různé finty.
Již při nástupu do cesty slyším mocné povzbuzování ode všech přítomných. Připadá mě, že lezu svižně a přesně. V druhé vlně pod stropem cítím, že se můj boj schyluje ke konci. Diváci řvou ještě víc. Tak tak doskakuju oblejší stisk, taky řvu, další krok, nadávám :-), další krok, padám. Ale jsem spokojený.
Po spuštění poposedávám v hale, sleduju další závodníky, povzbuzuju je a pomalu vidím, že finále
je více než realné. Následuje delší pauza před finálovkama, odpočívám, sem tam je třeba něco předělat v hale.
První jdou na řadu holky. Jejich cesta je dost technická po malých chytech na začátku. S Oliváčem
si oddechnem, že to není naše finálovka. Dost holek má trochu problém se poprat s velkým soplem pod převisem. Nakonec se to všem daří a hezky se rozřazují ve vyšších partiích stěny. Poslední startující, Jana Vincourková, uzavírá svým pokusem finále holek a dolézá si suverénně pro zlato.
Je pár minut před uzavření naší izolace. Rychle si letím na bar pro kafe, jelikož se mi začlo chtít neskutečně spát. V izolaci se postupně rozlézáme a kecáme o všem možném. Oliváč nám dává přednášku o glykemickém indexu a co jíst či nejíst před výkonem. Dostanem 6 minut na obhlídku trati a rovnou nastupuje první kluk do pokusu, pak druhý a začnu se navazovat.
Najednou mě připadá, že je strašné ticho, jistič mě táhne z izolace a najednou obrovský řev. Mávám divákům, nádech, výdech a jde se na to. Opět letím svižně stěnou až se dostávám do převisu, zde mám špatně namyšlenou sekvenci. Horní bočák nebere tak dobře a proto se trošku vracím, vynechám ho a jdu do dalšího chytu. Prsty se mi pomalu otvírají a tak jen plácnu o kousek výš. Jdu si sednout na lavičku, kde mě ještě trochu vyzpovídá Pauli (komentátor), poděkuji všem divákům a jdu fandit dalším.
Za chvíli nastupuje Oliváč také s výbornou diváckou kulisou. Leze dobře, ale nakonec padá ve stejném místě, s tím rozdílem, že tečuje další chyt. O dva závodníky později přichází na řadu další zlínský matador Tom „Birk“ Sycha. Birk leze s velkou silovou převahou, ukazuje nám, jak se dá proklepnout snad na každém chytu, což ho nakonec stojí lepší umístění. Ale i tak je z toho krásné 6-té místo.
I mužské finále krásně gradovalo a zakončil ho neskutečný silák Martin Stráník, který spadl tři chyty pod topem. Po vyhlášení výsledků a předání cen se diváci ještě mohli zúčastnit soutěží o hodnotné ceny. Bohužel jich moc nezůstalo, takže si na své přišly hlavně děti a odnesly si domů mágo pytlíky, lezečky, sedáky apod.
Po vyhlášení těch nejlepších přišla pro mě jedna milá událost a to vyhlášení sympaťáka/sympaťačky závodu. Už během odpoledne mě všichni říkali, že mě tam napsali. Takže to klaplo a za to vám chci všem poděkovat. Obdržené lano jsem pasoval na krasové a nezbývá než ho pokřtít nějakým pěkným přelezem. Držte palce :-)
A jak už to bývá, po pořádných závodech bývá i "pořádná" párty. Pořádná je v uvozovkách jelikož byla velmi komorní. Všichni závodníci se rozjeli ke svým domovům a tak zůstalo jen pár místních, Kala, Binteři a dva Kubové z Budějic. Pilo se, debatovalo a poté dekadentně jamovalo na téma: Proč Kuba zničil Lubovi korunku :-) V pozdějších/ brzkých ranních hodinách byla zdolána trolejbusová zastávka, prý boulder za přísných 6C a až MP nás musela vyhnat. Chlapci se dost divili co to vyvádíme, když máme uvnitř stěnu :-)
Nakonec chci poděkovat všem, kteří jste mi fandili, řvali na mě apod. Byl to úžasný pocit a hodně mě to pomohlo k lepšímu výkonu. Snad si to zopakujeme na Mistrovství republiky v říjnu.
Foto zde: http://www.vertikon-singingrock.cz/stena/fotogalerie/vertikon-open-2013
Další info zde: http://www.vertikon-singingrock.cz/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)